Nechci volit do urny

Naposledy jsem psal o nízké volební účasti, dnes si dovolím článek doplnit krátkou črtou o tom, že naše nechuť chodit k volbám může mít méně explicitní a více metaforický základ – pojmenování volební nádoby urnou.

Je docela symbolické, že se nové parlamenty, zastupitelstva, u nás nově i prezidenti, rodí z urny. Název jakoby nám vnucoval myšlenku, že z našeho volebního lístku se stane popel, že se anonymně smísí s jinými (což je dobře), ale i to, že v podstatě nic neznamená (což je špatně).

Urna jako pohřebiště ideálů, se kterými do ní lístek vkládáme. Z popela v ní vytvořeného však nepovstane nový, ale starý známý fénix, jehož vlastnosti nejsou nikterak magické, ale spíše na ně nadáváme. Nicméně nejsme v tom sami, v urnách volební lístky zpopelňují i Němci a Francouzi. Pouze pragmatičtí Angličané mají svůj ballot-box, volební krabici.

Můžeme se každopádně chlácholit tím, že výraz urna byl použit pouze na základě vnější podobnosti, nikoli na základě užití či obsahu vnitřku nádoby. Nicméně v rámci optimistického naladění voličů pro příští volby navrhuji změnit označení nádoby například na volební kasičku či pokladničku, kde by se naopak naše přání pěkně ukládala či množila, jak se to ostatně v dobré pokladničce děje.

Na české poměry příhodná by byla tvarová modifikace běžné kvádrové kasičky na prasátko. Voliči by pojali vložení lístku do prasátka jako zábavné, ostatně by to bylo pěkné zviditelnění ve světě a uspokojivá zakázka pro keramické firmy. Navíc i ten metaforický základ, o kterém zde mluvíme, by se změnil. Když se totiž vysype urna, důvod k radosti to určitě není, popel nám jaksi propadá pod rukama. Když ale rozbijeme prasátko a jeho obsah vysypeme, to si najednou výskáme a jmeme se hlasy přepočítat.

Nuž kdyby si někdo kvalifikovaný pro změnu volebních propriet tento článek přečetl, nechť si tento nápad uloží do hlavy. Třeba už budeme prezidenta napříště volit do prasátka. Dobrý večer.